Ve vaší zprávě o stavu ekonomiky sdílení tvrdíte, že ekonomika sdílení bude významnější než průmyslová revoluce? Můžete to vysvětlit? Jsou období, kdy se svět zásadně mění. Podívejme se kupříkladu na průmyslovou revoluci a na to, co znamenala z hlediska naší ekonomiky a společnosti. Věci již nikdy nebyly stejné jako před ní. Nyní procházíme něčím podobným s využitím technologií a v kombinaci s tím, že úroveň spotřeby není udržitelná, a že je tudíž třeba, abychom se kulturně posunuli směrem ke sdílení. Existují dvě věci, které nemůžeme změnit: skutečnost, že planeta má omezené zdroje a že naše populace neustále roste. Nemáme žádnou kontrolu nad daným vývojem, ale máme neomezené možnosti sdílení. Kolaps světové ekonomiky ovlivnil každého z nás, na všech úrovních společnosti, a mnozí lidé museli přehodnotit svůj životní styl. Ale celá generace vyrostla v prostředí, kdy se dělí o své zkušenosti prostřednictvím sociálních médií a prostřednictvím technologií byla změněna celá průmyslová odvětví.
Při vytváření a vývoji systémů, které umožňují věci sdílet, dochází k obrovskému posunu a i v nabídce nových produktů. Vidíme posun od zastaralého modelu spotřeby. Vlastnictví se stává velmi nechtěným jevem a je žádoucí být spíše chytrým a hospodárným spotřebitelem, než majitelem. Příběh společnosti Kodak ukazuje, že pokud nechcete sdílet, nemusíte přežít. Měli jsme nedávno diskuse u kulatého stolu s podniky, včetně KPMG a Marks a Spencer; diskuse, které by se ještě před rokem vůbec nemohly konat. Skutečností je, že se budeme muset naučit sdílet, abychom jako společnost v budoucnosti vůbec přežili.
Nacházíme se už v bodu zlomu v rámci vstupování do hlavního proudu? Ještě nejsme součástí mainstreamu, ale již tam směřujeme. Již jsme některé staré návyky opustili. Všichni na určité úrovni sdílíme, ale technologie pro podporu sdílení jsou zcela novým trendem. Jedná se totiž o použití technologie pro propojení lidí v reálném, nikoliv jen virtuálním světě. Lidé se mě často ptají, co je slabým článkem nové ekonomiky? Znamená to, že lidé budou vyřazeni z práce? Můj názor je, že toto není nevýhoda. Lidé jsou potřební k provozování služeb sdílení, a my se stále více posouváme k modelu založenému na službách – tedy modelu, který klade lidi do centra zájmu a je mnohem více zaměřen na lidi a komunity než na věci. Mění se povaha produktů, ale je tu také sociální faktor. Když lidé sdílí, dostanou se do kontaktu s jinými lidmi, mohou vytvořit komunitu a celý vztah je postaven na lidské komunikaci, spíše než na anonymních transakcích. Když budete komunikovat lineárním způsobem – půjdete do obchodu a koupíte si například boty – nemusíte mít žádný vztah s prodavačem. Pokud se ale zaregistrujete na sdílení vozidla (car-sharing) nebo sdílení oblečení, stáváte se členem komunity. **Jak může sdílení podpořit místní ekonomiku?** Podstatná část ekonomiky sdílení stojí na motivaci lidí kupovat lokální produkty a zapojit se do místní ekonomiky. Vytvořili jsme webové stránky ( www.compareandshare.com), které agregují veškeré aktivity sdílení, počínaje společnostmi provozujícími car-sharing. Web dává možnost vyhledávat v lokálním měřítku a zapojit se do lokálních aktivit, což má sociální rozměr, jak se setkat s lidmi ve vašem okolí. Většina iniciativ sdílení se zakládá na půjčování věcí mezi dvěma lidmi – zapůjčení vrtačky od souseda, nebo sdílení majetku například pro účel rozvíjet komunitu tak, aby byla odolnější. Mohou tak vzniknout zdroje příjmů pro místní obyvatele, například z pronájmu části jejich bytových prostor. Existuje spousta důkazů, že když lidé používají služby sdílející majetek, jako je Air BnB (cs.airbnb.com), je jejich přínos pro místní ekonomiku mnohem vyšší, než by byl, kdyby byli ubytováni v hotelu, protože používají místní trh a restaurace a hledají služby pro své potřeby v lokálním měřítku, nikoliv od globálních hráčů.Jaké je město, které podporuje sdílení? V San Francisku a v Soulu místní úřady přijaly strategii a věnovaly prostředky do systémů sdílení a nazývají se města, která podporují sdílení. Zkoumaly totiž částku, již vygeneruje místní hospodářství, pokud budou klást důraz na sdílení zdrojů. Město podporující sdílení je městem, které umožňuje lidem fungovat v komunitách a aktivně hledat a sdílet nevyužitý zdroj. Můj názor je, že jeden z nejlepších způsobů, jak motivovat občany ke sdílení, je přijmout představu o statusu města, které podporuje sdílení. Pokud nejvyšší vedení města říká: „Jsme městem, které podporuje sdílení a budeme zavádět systémy pro sdílení“, pak náhle spousta věcí nepodléhá složitému procesu veřejných zakázek, město není vázáno tím, s kým spolupracuje či jak jeho oddělení pracují. Celý příběh města se odehrává kolem sdílení. V San Francisku otevřeně podporují služby sdílení, odstraňují všechny překážky, pokud jde o místní předpisy, aby lidé mohli sdílet, podporují dovednosti pro sdílení a zastřešují různé akce, aby proces co nejvíce usnadnili. Řada místních úřadů se v tomto roce připojila k akci Globální den sdílení. Uspořádali jsme velký oběd v naší ulici v Brightonu, který poskytnul prostor lidem pro sdílení jídla; jednoduchá událost, která měla velký vliv na naši komunitu. Žila jsem v New Yorku a v určité dny v týdnu mohli lidé dát ven na ulici nechtěné věci. Lidé tak věděli, že v určitý den zde mohou nalézt například nábytek a existovala městem stanovená pravidla pro to, aby se z ulice nestalo smetiště. Takže město podporující sdílení je městem, jehož procesy jsou méně byrokratické. Jedná se o vytváření otevřených partnerství a spolupráce a otevřených a všem přístupných systémů. Průřezové vztahy jsou srdcem ekonomiky sdílení, a proto je potřeba začít dlouhodobě budovat vztahy mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem.Město podporující sdílení je městem, které umožńuje lidem fungovat v komunitách a aktivně hledat a sdílet nevyužitý zdroj.**Jak může pomoci sdílení s dnešními obrovskými sociálními a ekonomickými problémy?** Městské části by měly identifikovat nevyužité kapacity i prostory a propojit je s potřebou. Vzniká tím spousta starostí, ale také spousta přínosů. Je třeba odpovídat na problémy lidí, zejména ze spodního konce spektra ekonomické soběstačnosti, jak jim umožnit přístup k základním potřebám jako je jídlo, přístřeší, přístup do prostor pro podnikání. Počet lidí trpící nedostatkem potravin nikdy nebyl vyšší, a přitom se vyhazuje až 15 milionů tun potravin do odpadu, které by mohly být sdíleny. Fareshare ( www.fareshare.org.uk ) se zabývá distribucí potravin těm, kteří žijí v chudobě, a taková podpora je velmi důležitá z hlediska místní ekonomiky. Nevyužívané prostory mohou být nabídnuty k využití, což přinese podporu místní ekonomice. Častou veřejnou službou, která je již v mainstreamu, je sdílení vozidel (vizte například městský systém v Amsterodamu, kde je aktuálně registrováno již 11 tisíc lidí, pozn. redakce). Existuje i poskytovatel veřejné dopravy, který podporuje ve svých autobusech sdílení knih. **Sdílení pomáhá minimalizovat vznik odpadů a pomáhá řešit i zdravotní problémy naší civilizace, a to snížením osamělosti a úzkosti skrze možnost zapojení se a spolupráce. Ekonomika sdílení je jednoduchým řešením globálních problémů; Nejde jen o kolaborativní spotřebu, ale o skutečnou, hmatatelnou praktickou novou ekonomiku. Jedná se o evoluční stupeň nového typu ekonomiky.**