www.propertycasualty360.com
Pojišťovny majetku a odpovědnosti rychle přizpůsobily technologie, aby uspokojili měnící se požadavky spotřebitelů. Direct marketing a on-line portály usnadňují spotřebitelům poučený výběr a nákup konkrétních produktů pojištění, zatímco nový model pojištění – podle využití (usage-based insurance UBI) – umožňuje tzv. bezpečným řidičům, zejména těm, kteří jezdí méně, své pojistné snížit (u nás jsme zatím jen v očekávání – pozn. red.).
V dnešní době však již existuje zcela jiný typ příležitostí, které mohou pomoci pojišťovnám splnit nejen měnící se požadavky spotřebitelů, ale také získat výhodu iniciátora procesu. Nazývá se „ekonomika sdílení“. Tento trh zahrnuje pronájem majetku soukromých osob nebo firem – většinou vozů nebo domů – a to skrze on-line peer-to-peer sítě (napřímo, bez prostředníka). Přestože samotný trh sdílení vozů v Severní Americe narostl o 25 %, zajímá se o něj málo pojišťoven.
Lidé nadále hledají nové příležitosti v ekonomice, a iniciativu pomalu přebírají lidé z generace Y (1980-2000), proto je pravděpodobné, že se této představě o „sdílení" bude nejen dařit, ale bude se i rychle šířit. Takže otázka zní: Mohou pojišťovny vytvářet přiměřený zisk z tohoto trhu, a pokud ano, jak budou přizpůsobovat své modely, aby splňovaly nové požadavky klientů?
Ekonomika sdílení nabízí rychlý a efektivní způsob, jak propojit pronajímatele a nájemce prostřednictvím on-line služeb. V ekonomice sdílení se objevili dva hlavní tahouni: auto a dům. Společnosti jako RelayRides a Getaround mohou pomoci lidem si pronajmout auto na párhodinovou projížďku, nebo si dokonce půjčit SUV na víkend v horách. Další hlavní odvětví, pronájem domů, umožňuje lidem, aby pronajali své domovy (nebo jen pokoj) na krátkodobé bázi prostřednictvím společností jako jsou Airbnb. Vzhledem k tomu, jak se ekonomiky sdílení rozvíjejí, majitelé pronajímají i další majetky, jako jsou parkovací místa, nářadí, a dokonce i campingové vybavení.
Sdílení umožňuje vlastníkům zpeněžit nevyužitou kapacitu jejich majetku. Pro nájemníky znamená získání rychlého a snadného přístupu k těmto možnostem, aniž by byli nuceni danou věc vlastnit. Přístup se v jistém smyslu stane službou, která je hrazena podle doby vlastnění (pronájmu) nebo ujeté vzdálenosti.
Jak se ekonomika sdílení stává stále populárnější, chytají se jí velké firmy. Například Avis zaplatil 500 milionů dolarů za společnost Zipcar, aby získal přístup na trh přímé komunikace (peer-to-peer) v oblasti sdílení vozidel (car sharing). Služba car2go společnosti Daimler účtuje 38 centů za minutu, včetně pohonných hmot, pojištění a parkování. Start-up společnosti v ekonomice sdílení vozidel jsou schopny přilákat velké investory, kteří uvěří v jejich obchodní model, ale ne pojišťovny. Mnoho lidí ze start-up společností má stejné zkušenosti s vlažným vnímáním jejich business potenciálu ze strany pojišťoven, někteří z nich se dokonce uchýlili k oslovení vedoucích pracovníků pojišťoven skrze sociální síť LinkedIn. Jen málo z nich bylo úspěšných. Například Getaround byl schopen úzce spolupracovat s pojišťovnami pouze díky zajištění solidního modelu rizik. Navíc shromažďují informace o jejich spotřebitelích s cílem pomoci pojišťovnám překonat nevůli poskytovat pojištění činnosti firem poskytujících sdílené vozy.
Několik inovativních firem experimentuje s různými modely pojištění. MetroMile, umožňuje řidiči platit za pojištění za míli. Řidiči jednoduše připojí zařízení Metranome do diagnostické jednotky vozidla k počítání najetých kilometrů. Britská společnost jFloat umožňuje spotřebitelům koupit svůj díl „v konceptu pojištění kolaborativní spotřeby“ prostřednictvím webu. Pojišťovna podporuje určitý objem, pokud nákupy jednotlivých podílníků překročí stanovené minimum.