Žďár nad Sázavou leží na hranici Čech a Moravy na území Vysočiny. Jeho historie sahá až do 13. století, nedaleko městského centra leží významné barokní památky od Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Jeho Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře je zapsán na seznamu UNESCO. Ve Žďáru žije zhruba dvacet tisíc obyvatel a kromě turistického ruchu se v něm rozvíjí také čilá občanská společnost.
Současný starosta města Martin Mrkos (MM) se etabloval z občanského sdružení Žijeme Žďárem a vede své město v souladu s principy transparentnosti a otevřenosti. Se svým kolegou, garantem projektu Smart City pro město Žďár Michalem Bačovským (MB), se nyní podílí na zavádění a promýšlení konceptu Smart City. Hovořili jsme o technologiích, jejich úskalích i o tom, co se za dobu pěti let od zvolení jeho strany do čela města podařilo realizovat.
Co si představujete pod pojmem Smart City?
MM: Pro mě to jsou moderní technologie, které pomáhají řešit problémy města a zlepšovat kvalitu života jeho obyvatel.
MB: Cílem je městu pomoci, nikoli ho předělávat podle konceptu Smart City. Hledáme způsoby, jak Žďár dále rozvíjet a Smart City je jedna z nadějných cest. Nynější Žďár se musí vyrovnat s mnoha výzvami, a my teď přemýšlíme, jak to udělat pomocí nástrojů, které nabízí právě Smart City.
Jak důležitou roli v hledání řešení představují technologie?
MB: Technologie jsou jen nástrojem. Jsou součástí sice důležitou, ale určitě ne tou hlavní. Stěžejní je vzájemná dohoda lidí a organizační změny, díky kterým lze pak technologie smysluplně využít. Smart znamená lidem něco usnadnit pomocí šikovně zavedených technologií. Technologie se samozřejmě ve městech využívaly odjakživa, ale teprve dnes jsou za přijatelnou cenu k dispozici bezdrátové komunikace, snímače na dálkové odečty energií, online přenos informací do mobilů a počítače na zpracování velkého množství dat. Do Smart City například patří energetika budov. Můžete budovy zateplit, udělat v nich kdeco technologického, ale když potom uživatelům nevysvětlíte, jak mají inovovanou budovu používat, nebude technologie nikdy využívána efektivně a investice vyjdou nazmar.
MM: U všeho, co děláte, je potřeba objasňovat lidem důvody a očekávané přínosy. Žďár čelí nepříznivým vlivům, které jsou patrné už dnes. Jde například o další růst silniční dopravy, zvyšování cen energií, změnu zákonů o zpracování odpadů, sucho a nevyzpytatelné počasí a také odliv mladých lidí. Podobně jsou na tom všechna srovnatelná města v České republice.
MB: Moderní technologie jsou přitažlivé, ale mají svá úskalí: prvotní instalace nevyzkoušených technologií je nákladná a riziková. Ne každá technologie je v praxi užitečná a zdánlivě dobrý nápad může být převlečená hloupost. Žďár proto zvolil strategii následníka. Ve Žďáře zavedeme jen to, co se prokazatelně osvědčilo v jiných městech. Koncept Smart City používají v Kolíně, Valašském Meziříčí, Písku, Kladně, Brně atd. U každého nápadu chceme vidět, jak obstál v dlouhodobém měřítku. Takto se vyhneme mnohým omylům a ušetříme dost peněz. Zapůjčení elektromobilu pro městský úřad je ukázkou tohoto přístupu. Proč kupovat drahé e-auto hned, když si ho můžeme nejprve bezplatně vyzkoušet?
Jaký Smart City projekt je v současnosti pro rozvoj Žďáru nejdůležitější?
MB: Nejdůležitějším projektem je v současné době vytváření samotné Koncepce Smart City Chytrý Žďár. Ta musí jasně říci, co z konceptu Smart City ve Žďáře potřebujeme a v jakém pořadí to budeme uvádět v život. Slovo „smart“ používají dnes obchodníci jako vábničku, když chtějí něco prodat. Obchodník sebevědomě prohlásí „tento můj produkt je smart a kdo ho nechce, tak není smart a není moderní a dělá to špatně“. Tomuto trendu nechceme podléhat. Typickým příkladem jsou solární lavičky: nad nimi technik pláče a ekonom zuří.
Co děláte pro to, abyste se těmto omylům vyhnuli?
MB: Ještě pod vedením bývalého pana starosty Zdeňka Navrátila jsme začali psát Koncepci Smart City. Vytyčili jsme si problémové okruhy města, pozvali jsme žďárské odborníky, kteří díky znalostem ze své profese mohou přispět k rozvoji města. Důležité znalce dodala také společnost Akademie digitální ekonomiky (ADE), která vyhrála výběrové řízení na zhotovitele Koncepce. ADE už má zkušenosti se zaváděním strategických a energetických plánů např. z Litoměřic, Chrudimi nebo Nového Jičína. Koncepce Smart City obsahuje nejen vhodná řešení pro naše město, ale i pořadí, ve kterém by se tato řešení měla zavádět, aby na sebe co nejlépe navazovala. Samozřejmě, pokud se vyskytne příležitost udělat něco prospěšného již v průběhu psaní Koncepce, tak to uděláme.
Máte na mysli něco konkrétního?
MB: Konkrétním příkladem je třeba nabíječka pro elektroauta, která stojí na centrálním parkovišti. Elektromobilisté si zvykli ve Žďáře tankovat a při průjezdu městem se zde zastavují lidé z celé republiky. Městu se to vrátilo při akci Evropský týden mobility, kdy majitelé často luxusních vozů bezplatně přijeli a zdarma vozili návštěvníky akce ve svých elektroautech. Dále máme aplikaci ZDAR4U, což je informační aplikace pro turisty v několika jazycích, která na turisticky zajímavých místech ve městě poskytne krátké info. Na zastávkách MHD je k dispozici aplikaci Kdy přijede informující o skutečných příjezdech autobusů. Na dvou nejvytíženějších zastávkách jsou LCD panely, které zobrazují tutéž informaci i pro lidi bez mobilů. Chceme podporovat využívání MHD v našem městě. Zatím jezdí hlavně senioři, bylo by dobré nalákat víc uživatelů.
Podobné problémy, související s omezováním autodopravy, řeší i v dalších městech. Už jste našli cesty, jak toho dosáhnout?
MM: Dnes máme poradní sbor starosty pro MHD, který tvoří pracovníci úřadů, komunálních služeb a zástupci provozovatele a dále pan docent Pavel Drdla, žďárský patriot, který pracuje na Dopravní fakultě Univerzity Pardubice. To je veliká pomoc, které si vážíme. S MHD jsme na hraně: nejsme tak velké město, aby měla hromadná doprava platnost jako v krajských městech, ale zase ne tak malé, aby tady vůbec neměla být. Pro ekonomicky aktivní lidi, kteří si mohou dovolit jezdit autem, není MHD atraktivní. V předchozím období probíhalo přetrasování, přelinkování. Já se chci se zaměřit na zvýšení výnosnosti MHD a navýšení počtu cestujících. Z dopravních dat jsou vidět špičky kolem osmé hodiny, kdy studenti a lidi jezdí do práce, do továren, v průběhu dne pak senioři do obchodních domů. Ti mají MHD zdarma. Ale zastávám názor, že co nemá cenu, to nemá hodnotu, i stovka ročně by měla význam.
Takže udržitelná mobilita je jednou z vašich priorit?
MB: Ano, mobilita je jednoznačně prioritou číslo jedna. Je vhodné usnadnit průjezd aut, zlepšit fungování MHD, podpořit další rozvoj cyklistiky a nově se rozmáhající elektrocyklistiky výstavbou nabíjecích míst a bezpečných stání odolných vůči dešti i zlodějům. Zásadní úlevu ale přinese až silniční obchvat města.
MM: Priority ve Smart City se odvíjí od priorit města, které byly zformulovány předtím, než se o Smart City začalo uvažovat jako o možném řešení. Jako ve všech městech, tak i ve Žďáře je prioritou doprava a udržitelná mobilita obecně. Po našich ulicích jezdí hodně aut, špatně se v nich parkuje, je tu hluk a tvoří se kolony. Máme sice jenom tři světelné křižovatky, ale mezi nimi několik světelně neřízených přechodů, takže není možné udělat zelenou vlnu, protože chodec do silnice vběhne, kdy ho napadne. Náměstí poškozuje motorová doprava, ale zatím jet jinudy nejde. To je skutečně priorita. Osobně velmi věřím trendu elektromobility. V okamžiku, kdy do toho vstoupily koncerny typu Volkswagen, tak je to zřejmě trend, který se prosadí a stane se plnohodnotnou, v budoucnu možná převažující alternativou ke konvenčním motorům. Proto teď zavádíme, aby u každého nového výkopu, například na sídlišti mezi bytovkami, kde parkují auta, byla provedena příprava na budoucí dimenzování potřebné infrastruktury pro elektronabíječky.
Kromě dopravy zazněla další témata: energetika budov a správa. Jaká řešení vám vyplynula pro tyto oblasti?
MB: Žijeme na Vysočině, kde je půl roku zima, zbytek roku prší, nebo je horko. Řešíme energetický management budov: město jich má padesát dva, jejich roční provoz stojí cca pětadvacet milionů koruna lze na něm dost ušetřit. Přitom nejde jen o úspory energie, nýbrž také o zpříjemnění prostředí pro samotné uživatele budov. V souladu s tím dojde i na redukci CO2, modernizaci a obnovu.
MM: Oblast životního prostředí a energetiky je zaměřena na kultivaci životního prostředí a zvyšování energetické efektivity městských budov. Doba levné energie je nenávratně pryč a cena bude už jen stoupat. Nemají-li náklady vyšplhat do nesnesitelné výše, je nutné s energií uvážlivě hospodařit. Zkušenosti z jiných měst ukazují, že promyšlené užívání energie může vést k úsporám ve výši 50 – 70 %. V této oblasti je asi nejúspěšnější město Litoměřice, se kterým jsme minulý týden navázali užší spolupráci.
A jak to vypadá se správou? Pokud to správně chápu, nastolili jste trend otevřené komunikace…
MM: Ano, komunikace s městským úřadem je třetí priorita. Chceme, aby probíhala online a lidé nemuseli na úřad chodit, pokud nepotřebují. Okruh Správa a řízení města spočívá také ve shromažďování informací o jednotlivých procesech ve městě: průjezdu aut, pohybu vozů MHD, spotřebě energií městských budov, vytíženosti jednotlivých odborů na městském úřadě, ordinačních dobách lékařů na poliklinice, vytíženosti městských sportovišť, počtu turistů a jimi navštívených památek, počtu cyklistů na cyklostezce, upravenosti tratí pro běžkaře… Data budou volně dostupná občanům města, aby je mohli použít pro své účely, jako je třeba zahájení podnikání.
Na jaké potíže jste zatím při zavádění Smart City narazili?
MB: Všechno má úskalí (směje se). Hlavní potíží je nesprávné očekávání od konceptu Smart City. Někteří lidé si myslí, že je zbytečný a jiní v něm zase mylně vidí všelék. Pravda je přesně uprostřed. Můžete mít sebelepší parkovací naváděcí systém, ale pokud je málo parkovacích míst, volné místo nenajdete. Podobně i pro budovy: aby patřičně fungovaly, potřebujete vyškolené uživatele. A online komunikaci s úřadem také ocení jen určitý druh lidí a ostatní nemají z mnoha důvodů zájem. Svízelný je i samotný výraz Smart City, který se do češtiny překládá jako „chytré město“. Vyvolává to dojem, jako by se teprve nyní začaly dělat věci chytře. Přitom právě díky chytrému přístupu předchozích generací můžeme zavádět něco z konceptu Smart City.
Co je podle vás podmínkou pro úspěšné zavedení konceptu do praxe?
MB: Žďár splňuje dva zásadní předpoklady, aby se koncept Smart City dobře ujal: městskou infrastrukturu v dobrém stavu a schopné a vzdělané obyvatele. Pokud bude koncept Smart City úspěšný, stane se Žďár atraktivním městem. Líbilo by se nám, kdyby se do města začali ve větším měřítku vracet místní mladí lidé po studiích na vysoké škole. Právě tito mohou posouvat Žďár dále a přispět k jeho rozvoji.
A jak důležitou roli hrají samotní občané?
MM: Koncepce Smart City má pomoci řešit skutečné problémy našeho města. Je přirozené, že se do její tvorby zapojují občané, kteří problémy města znají nejlépe ze své každodenní zkušenosti. Vítán je každý, koho baví zamýšlet se nad potížemi našeho města a způsoby, jak je efektivně řešit. Jakmile bude koncepce napsána, začnou se podle ní realizovat jednotlivé dílčí části Smart City. Jde o běh na dlouhou trať, která spolehlivě přesahuje jedno volební období. Proto je od začátku Smart City pojímáno jako nepolitické téma.
Na vašich webových stránkách jsem se dozvěděla, že máte zkušenost také s participativním rozpočtem…
MB: Participativní rozpočet u nás funguje od roku 2016. Vedení města vyhlásí na začátku roku výši participativního rozpočtu a podmínky podávání návrhů. K dispozici je celkem 600 tisíc korun, které jsou vyčleněny na všeobecně prospěšné projekty v našem městě. Občané podávají návrhy dle vlastního uvážení, ale o každém návrhu nakonec hlasuje veřejnost, a proto je podstatné, aby z něj měl prospěch co nejvyšší počet lidí. Typicky jde o úpravu veřejných ploch kolem bytových domů nebo zřízení sportovních hřišť. Každoročně bývá podáno šest až osm návrhů. Po uzávěrce zaměstnanci města posoudí technickou realizovatelnost každého podaného návrhu. Následně návrhy schvaluje rada města a poté pro jednotlivé návrhy hlasují občané starší 15 let. Pokud vítězný projekt nevyčerpá celý rozpočet, dostane se na další návrh. Velkou oporou participativního rozpočtu je i komunitní koordinátorka, která dokáže obyvatelům srozumitelně vyložit, jak to funguje.
A vnímáte přínos tohoto přístupu? Máte od lidí pozitivní ohlasy?
MM: Pro mě je participativní rozpočet nástroj, jak vtáhnout obyvatele do hry. Když se podívám na statistiky, začínali jsme na 420 hlasujících, dnes jich je přes 800. Za to jsem rád. Postupem času lidi vidí, že se projekty skutečně zrealizovaly a že má smysl se zajímat o věci veřejné. Že mohou ovlivnit svoje bezprostřední okolí.
U čeho jste naopak narazili?
MM: Pravidla participativního rozpočtu se dají stále zlepšovat a upravovat. Pro letošek jsme udělali jednu významnou změnu k lepšímu. V minulosti bylo 600 tisíc korun alokováno alespoň pro dva projekty, ale ukázalo se, že některé vítězné projekty vyžadují více jak 300 tisíc, proto od letoška i jeden projekt může vyčerpat celou částku. Dále jsme prodloužili dobu realizace až na dva roky, protože když vstupuje do hry více zainteresovaných stran, je potřeba větší časová dotace. Určitě bych zmínil ještě lepší informovanost občanů o celém procesu participace. Alespoň v kostce: že se návrh, splňující určité náležitosti, nejprve posoudí z hlediska proveditelnosti na jednotlivých odborech městského úřadu, a dále se prozkoumá, zda se neduplikuje s nějakou žádostí do dotačních titulů města nebo konkrétní položkou rozpočtu.