Proč má cenu zachraňovat zpustlé objekty?
„Likvidace pozůstatků průmyslové éry znamená přerušení vztahu lokálních obyvatel k danému místu, dlouhodobě budovaná spojení mizí,“ píše v doprovodném textu Petra Boudová, autorka koncepce filmu. Oživování industriálních budov má tedy kromě přímého dopadu na samotné památky výrazný vliv na komunitní život i na okolní prostředí. „S novou funkcí přichází i nový ekonomický potenciál,“ píše Petra Boudová. Na několika místech, kde před pár lety trčely zpustlé baráky, nyní díky lokálním iniciativám bují komunitní život – a začínají se zde stavět rezidenční čtvrti (tak tomu je například v blízkosti plzeňského objektu DEPO2015).
Umělecká intervence jako spouštěč změn
Dnes, stejně jako v minulosti, mají na oživování průmyslových areálů největší podíl umělci, kteří k nim dokážou opakovaně přitáhnout pozornost. Umělecké intervence dokáží zprostředkovat „jedinečnost, nezaměnitelnou atmosféru architektury se stopami opotřebení, míjejícího času, zaniklých činností,“ jak v doprovodném textu píše Benjamin Fragner. Na základě těchto aktivit pak v opuštěných prostorách vzniká další život. Ačkoli v doprovodném textu se zmiňuje hlavně kulturní a komunitní využití starých industriálních budov, film nastínil i možnost jejich komerčně-společenského využití. Brněnská Vaňkovka musela být kvůli toxicitě z velké části zdemolována, ale nové obchodní centrum se nachází v blízkosti zachovaných částí průmyslového areálu, kde dnes sídlí mj. i galerie. Také pražský Vnitroblock funguje na komerční bázi: v prostorách bývalé umělecké slévárny se dnes nachází taneční studio, kavárna, obchod s designem a ateliéry. Projekty multifunkčních center v industriálních budovách dnes fungují na bázi propojení veřejných investic a soukromých podnikatelských iniciativ.
Kromě krásy také udržitelnost
Tyto iniciativy se po vzoru dalších západních měst stávají trendem a také důležitou součástí městského plánování – adaptace nevyužívaných industriálních prostor přispívá k udržitelnému rozvoji města. Nezanedbatelnou roli hraje také posilování komunity, protože tento „recyklační“ přístup navrací veřejnému prostoru tradiční společenské funkce. Co ve filmu také zaznělo – a co v textu zdůrazňuje i Benjamin Fragner – „podstatnými zůstávají otázky smyslu podobných aktivit. Tedy zachování věrohodnosti transformace industriálu pro novou, i když často jen dočasnou funkci.“ Nadšení iniciátorů oživování starých průmyslových objektů, které je pro úspěšnou misi nezbytné, je vyvažováno neustálou nejistotou a obavami o budoucnost. Na to je třeba se připravit – a jak na diskusi k filmu řekla iniciátorka obnovy vratislavické Zauhlovačky Jitka Jakubičková: „Jsme připraveni na to, že můžeme kdykoli skončit. Ale zachování vodárenské věže pro nás bylo a je zásadní i v případě, že k němu již nebudeme moci aktivně přispět.“
Nadšení někdy nestačí
Na co upozorňují nejen tvůrci filmu, ale také mnozí z iniciátorů je fakt, že k úspěšnému procesu proměny je zapotřebí nejen jasná, promyšlená vize, ale také dostatečná motivace a angažovanost lidí okolo projektu a samozřejmě také spolupráce s místní komunitou. V Brně například skvěle funguje spolupráce projektu The Distillery (působícím v prostorách bývalé výrobny lihových nápojů) s prostorem Industra (z bývalých mrazíren). V Plzni se několik projektů snaží o vytvoření širokého spektra kulturních aktivit, aniž by si navzájem konkurovaly: Papírnu Plzeň svými aktivitami doplňuje Moving Station a zmiňované DEPO2015. Opět jsme u jedné ze zásad chytrých měst: důležitá je spolupráce různých subjektů, soukromé a veřejné sféry, sdílení zkušeností a zapojování veřejnosti. Na film se můžete podívat tady. Na stejném odkazu najdete i mapu projektů, aktuálních i zaniklých, kterým se daří industriální objekty oživovat. Třeba někomu poslouží jako motivace k oživení prázdného domu, kolem něhož chodí každý den do práce, která mu nějak nedává smysl.