O studiu prostoRož mi řekla architektka Ana Malalan, která se dnes věnuje workshopům ručního šití. Potkaly jsme se loni koncem roku v Lublani a přes nezávislá tvůrčí hnutí jsme se dostaly k urbanismu. „Lublaň se za posledních deset let fakt proměnila“, podivila jsem se a ona začala vyprávět o iniciativě architektek ze studia prostoRož, které se věnují veřejnému prostoru a pracují na obnově zanedbaných městských čtvrtí.
Když se zeptáte, co je na jejich práci nejdůležitější, odpoví vám jako z manuálu chytrého města: všímat si zákonitostí veřejného prostoru, zkoušet co funguje a co ne – a zapojit do projektů samotné obyvatele. (Jan Gehl by zaplesal.) Některé projekty mají na svědomí ony samy, k jiným je přizvali rezidenti a některé dělají jako zakázku přímo pro město.
Ve svých krátkodobých intervencích testují různé možnosti využití veřejného prostoru. V projektu prostoRož Atriums se pokusily změnit vnímání zanedbaných prostor v rámci městského centra. Oprýskané fotogenické dvorky oživily instalacemi z nafukovacích balónků, umělého trávníku nebo improvizované zeleninové zahrádky. Cílem projektu bylo pozměnit nahlížení obyvatel na zpustlá, hluchá místa ve městě, aby je přijali za své. „Svým projektem vzkazujeme investorům, městským úředníkům i obyvatelům, že město se může stát lepším místem k životu, pokud začneme o veřejném prostoru přemýšlet jako o svém vlastním,“ vysvětlují architektky Zala Velkavrh a Alenka Korenjak.
Ukázkovým příkladem krátkodobé intervence, která prokazatelně přesáhla dobu svého působení, je projekt nazvaný příznačně Optimists. Proběhl v létě roku 2013 jako součást Trienále současného umění ve Slovinsku U3. Instalace studia prostoRož vycházela z žádoucích letních atributů, vody a stínu, kterých se v parném městském létě nedostává. Architektky naplnily prostor prázdné fontány v muzejní čtvrti vodou a na hladinu umístily několik loděk, malých jachet, na kterých se kolemjdoucí mohli projet a osvěžit. Po úspěchu jejich instalace se majitel náměstí rozhodl fontánu zrenovovat a po deseti letech ji opět naplnit vodou.
Jiné je to s dlouhodobějšími zásahy, které vychází vstříc chodcům na úkor automobilové dopravy. Zde je už zapotřebí politická vůle, která by nápady pomohla realizovat. „Pokud chceme zlepšit veřejný prostor, více ho otevřít chodcům a cyklistům, je nutné změnit městkou politiku. Místo psaní reportů se snažíme lokálním politikům na praktických příkladech ukázat, jak by to mohlo fungovat,“ říkají architektky. „Někdy je potřeba hodně přesvědčování, ale jde to stále snáz, protože udržitelný rozvoj měst má stále větší podporu obyvatel,“ dodávají.
Ukázkovým příkladem může být proměna ulice Čufarjeva z nebezpečné frekventované silnice na příjemné místo pro obyvatele všech věkových kategorií. Projekt proběhl v úzké spolupráci s místními obyvateli a za podpory městské rady. Ulice spojuje dvě základní školy, střední školu a školku a všichni zúčastnění mohli navrhnout žádoucí změny. Výstupem byl velký pouliční happening, na kterém lidé barevně natřeli polovinu ulice, 50 metrů silnice přeměnili na dětské hřiště a vyrobili si jednoduché pouliční posezení. Děti, studenti i jejich rodiče si svépomocí vytvořili prostor, který chtěli: mohou se zde setkávat, hrát si a povídat, namísto kličkování mezi auty.
„Snažíme se najít různá využití veřejného prostoru. Chceme aktivně přispět k spoluvytváření kvalitního městského prostoru pro všechny, kdo jej využívají. Takový prostor by měl být dostatečně pružný a demokratický a měl by podporovat změnu a spontánnost,“ formulují architektky ze studia prostoRož své vize. Kromě jejich myšlenek z nich dělá chytré studio také fakt, že spolupracují s dalšími architekty, urbanisty, sociology, právníky a techniky, aby získaly důležitý mezioborový nadhled nad potřebami současného města. Navíc jsou všechna jejich řešení levná, vizuálně atraktivní a snadná na montáž a případnou demontáž.