„Nikdo nevěděl, že to jak stavíme města, ovlivňuje životní styl a životy lidí“.## *Jan Gehl, dánský architekt, ve filmu Lidský rozměr* Pojďme vést seriózní debatu o tom, v čem a jak žijeme. Položme si pár základních otázek a zkusme si na ně za sebe odpovědět, možná začneme přemýšlet o našem životě a životním stylu jinak a sami budeme chtít dosavadní fungování a dopravní plánování našich měst změnit. Ve zprávě Ministerstva zdravotnictví jsme pro Vás vyhledali údaje, které bychom měli všichni znát. **Kolik času trávíme hledáním parkovacího místa, či v dopravních zácpách?** Dnes se auta pohybují po Praze ve špičkách rychlostí cca 17–20 km/h (takovou rychlost dosáhneme na kole nebo elektrokole celkem snadno). Pokud ale přesvědčíme lidi, kteří jezdí autem na krátké vzdálenosti (tj. skutečně zbytečně), aby začali jezdit veřejnou dopravou, na kole, chodit pěšky, nebo kombinovat tyto možnosti, získáme tím lepší prostředí ve městech a prodloužíme si život. **Co dýcháme?** Je vhodné se zabývat tím, jaké je imisní zatížení města škodlivinami ze spalovacích motorů (NO2, PM10, benzen, pyren, NOx, CO2, CO). Proč tak brzy umíráme, proč jsme v průměru ve stáří dříve nemocní, než naši západní sousedé? **Jaká je naše fyzická kondice?** Je jednoznačně prokázána role pohybové aktivity v prevenci a léčbě řady chronických neinfekčních onemocnění, a to jak u dospělých, tak dětí. Je nutné informovat o současné alarmující evidenci z oblasti pohybové aktivity, sedavého chování, prevalence nadváhy a obezity a dalších chronických neinfekčních onemocnění. Kolik prostoru nám auta berou? Vnímejme nároky dopravy na veřejný prostor a její dopad na bezpečný pohyb chodců po městě. Kdo z Vás pustí své dítě na kole či pěšky do školy či do kroužku a kdo naopak dělá taxikáře? Následuje výtah klíčových informací (veškeré texty níže jsou citovány) ze Zprávy o zdraví obyvatel České republiky, Ministerstva zdravotnictví České republiky (2014). Jsme nezdraví, deprimovaní a stresovaní. A to u nás není ani válka, ani hlad, ani mor! **Kardiovaskulární nemoci** – nejčastější příčinou úmrtí v ČR (50 %). Ve srovnání s vyspělými zeměmi EU 15 je úmrtnost na tato onemocnění v ČR 2× vyšší. Podle výsledků studie z roku 2011 vykazuje 32 % dospělých nízkou fyzickou aktivitu, navíc se zdá, že stejně jako ve světě, i u nás dochází k dalšímu poklesu pohybové aktivity u populace. **Existuje spojitost mezi pohybovou aktivitou a průměrnou délkou života,** pohybově aktivní lidé obvykle žijí déle než neaktivní. Naopak nedostatečná fyzická aktivita společně se špatnými stravovacími návyky vede k nárůstu obezity v populaci. Podle WHO přispívá fyzická inaktivita ve vyspělých zemích ke vzniku 16 % případů rakoviny tlustého střeva, 15 % cukrovky 2. typu, 10 % případů rakoviny prsu a k 21 % případům ischemické choroby srdeční. Pro zdravé dospělé ve věku 18 až 65 let WHO doporučuje jako cíl dosažení **minimálně 30 minut pohybové aktivity střední intenzity 5x týdně** nebo alespoň 20–25 minut pohybové aktivity vysoké intenzity 3 × týdně. **Děti školního věku by měly denně vykonávat alespoň 60 minut středně až vysoce intenzivní pohybové aktivity** ve formě, která je vývojově vhodná, rozmanitá a přináší jim radost. Tato doporučení je nutné chápat jako doplněk k rutinním aktivitám každodenního života, které mají obvykle mírnou intenzitu nebo trvají méně než 10 minut. Podíl osob středního věku (45–54 let), kteří se ve volném čase vůbec nevěnují sportu, stoupl mezi lety 2005 a 2010 o 7 procentních bodů u mužů na 38 %) a o 12 procentních bodů u žen (na 44 %). V České republice nyní trpí **diabetem** přibližně 7 % obyvatel, přičemž cca 90–95 % tvoří diabetici 2. typu. Maximum jeho výskytu je ve věkové skupině nad 45 let, ale vyskytuje se již u dětí a dospívajících. Tento typ je ovlivnitelný životním stylem, především způsobem stravování, **pohybovou aktivitou a udržováním správné tělesné hmotnosti,** tedy i možností vzniku a rozvoji onemocnění předejít. Každoročně v ČR přibývá více než 20 tisíc nových onemocnění a 22 tisíc pacientů v důsledku tohoto onemocnění zemře. **Astma** se během několika minulých desetiletí stalo jedním z nejčastějších chronických neinfekčních onemocnění. Některým z alergických onemocnění trpí v ČR kolem 30 % dětí, tzn. téměř každé třetí dítě je alergik; astmatem trpí každé desáté dítě starší pěti let. V současnosti se soudí, že genetická výbava v procesu vzniku alergie hraje roli asi ze dvou třetin a významnou úlohu má **působení okolního prostředí,** které ovlivňuje aktivitu genů. Vlivy prostředí, včetně změn životního stylu a stravování, mohou alergické projevy spouštět nebo zhoršovat. **Užívání tabákových výrobků** patří k nejvýznamnějším rizikovým faktorům majícím za následek závažná onemocnění a předčasná úmrtí, kterým je možno účinně předcházet prevencí. Vývojový trend počtu kuřáků mezi dospělými občany ČR je v posledních letech poměrně stabilní a pohybuje se mezi 28 až 32 %. Ve věku 13–15 let kouří přibližně 30 % dětí. Muži kouří nejčastěji 15–24 cigaret denně (35,9 %), ženy pak nejčastěji 0–14 cigaret denně (29,7 %). Česká populace kouří převážně cigarety 30,9 %). Podíl jiných tabákových výrobků určených ke kouření je zanedbatelný. Z hlediska věku je nejvyšší prevalence kuřáctví tabákových výrobků ve skupině 15 až 24letých (44,7 %), poté prevalence klesá na 33,8 % ve skupině 25 až 44letých, 28,9 % ve skupině 45 až 64letých, až na 20,8 % u osob ve věku 65 let a více. Přibližně 30 % současných kuřáků se v průběhu posledního roku pokusilo přestat kouřit (muži 29,6 %, ženy 33,3 %). Nejčastěji se pokusili přestat kouřit nejmladší kuřáci (15–24 let), a to v 40,4 %. S věkem toto úsilí klesá. Česká republika se s evidovanou průměrnou konzumací 16,6 litru čistého **alkoholu** na dospělého obyvatele a rok umístila **na prvním místě mezi všemi zeměmi evropského regionu.** Konkuruje nám snad jen Rumunsko s 16,30 litru evidované spotřeby, Slovinsko s 15,31 a Slovensko se 14,59 litry, neboli země, které také značně přesahují evropský průměr 12,45 litru čistého alkoholu na osobu a rok. Mezi muži v ČR je 26 % rizikových konzumentů a mezi ženami 13 %. Závažná je i konzumace alkoholu u 16letých dospívajících, kteří patří v Evropě do skupiny zemí s nejčetnější spotřebou alkoholu, častým pitím nadměrných dávek alkoholu a nízkou mírou abstinence. Mezi českými dospívajícími 98 % dotázaných konzumuje alkoholické nápoje, přibližně 60 % (66 % chlapců a 50 % dívek) lze považovat za pravidelné konzumenty. Míra abstinence v posledním roce je relativně nízká. **Alkohol nepožilo jen 5 % dotázaných**, přičemž míra abstinence je výrazně závislá na pohlaví – u žen je proti mužům dvojnásobná. Uživatelé alkoholu tvoří 60 % pacientů v medicínské ambulantní i lůžkové léčbě závislostí. Nejčastěji užívanou **nelegální drogou** v obecné populaci jsou konopné látky – zkušenost s nimi uvedlo 27,9 % respondentů. Na druhém místě halucinogenní houby 5,3 %. Mezi mladými dospělými ve věku 15–34 let je přibližně 49 tisíc velmi rizikových uživatelů konopných látek. V posledních 12 měsících užilo konopné látky 9,2 % (resp. 4,4 %) respondentů. Alkohol pilo v posledním měsíci celkem 69,9 % dotázaných, 78,4 % mužů a 61,5 % žen), tabák kouřilo alespoň jednou v životě téměř 70 dotázaných, v posledních 30 dnech pak 34,4 % osob (40,3 % mužů a 28,5 % žen). **Spotřeba antidepresiv** v Česku prudce stoupá – za posledních deset let trojnásobně. Svou denní dávku léku na lepší náladu spolkl dnes ráno zhruba každý dvacátý Čech (tj. 5 % populace). Nejoblíbenějším je Cipralex 10 mg, kupují se velká balení (v objemu 645 tis. kusů v roce 2012, tj. 18 milionů denních dávek za 114 milionů Kč). Viníkem číslo jedna je podle odborníků hektický životní styl. (zdroj: sukl.cz) ##Nedostatek pohybu## Pro významnou část české populace je značným problémem **nadváha a obezita. Více než polovina dospělé populace v České republice (57 %)** má vyšší než normální hmotnost a tento podíl se nedaří snižovat. K tak vysokému podílu populace v pásmu nadváhy a obezity přispívají větší měrou muži, z hlediska věku pak starší lidé. Také podíl dětí s vyšší než normální hmotností narůstá, zejména u chlapců. Přitom je známo, že s výskytem nadměrné hmotnosti v dětském věku výrazně stoupá riziko nadváhy v dospělosti se všemi negativními následky. Alarmující je vývoj počtu dětí a mladistvých pacientů dispenzarizovaných pro diagnózu obezita a její následky. Od roku 1996 se jejich absolutní počet ztrojnásobil (z 10 400 na 30 900 dětí v roce 2012, u mladistvých z 6 100 na 20 100 v roce 2012). Nejvyšší výskyt obézních dětí byl v Karlovarském kraji (28,5 dětí na 1 tisíc registrovaných) a mladistvých v Jihočeském kraji (61,6 dispenzarizovaných na 1 tisíc registrovaných). Podle výsledků mezinárodního šetření HBSC v ČR v roce 2010 činí podíl 13 až 15letých chlapců s nadváhou a obezitou asi 19 % (tj. každý pátý chlapec). Podle výsledků studie pohybové aktivity dospělých v ČR má 32 % dospělých nízkou, 21 % střední a 46 % vysokou fyzickou aktivitu, muži měli 1,4krát vyšší pravděpodobnost být vysoce fyzicky aktivní v porovnání s ženami. Největší rozdíly v pohybové aktivitě mezi muži a ženami byly ve věkové kategorii 18–39 let, nejmenší byly u starších 65 let. Pohybovou aktivitu školáků hodnotila v ČR studie HBSC v roce 2010. Podle jejího zjištění je velká část dětí nedostatečně pohybově aktivní. **Doporučení věnovat denně alespoň hodinu pohybové aktivitě splňovala přibližně pětina dívek a čtvrtina chlapců.** Nárůst osob s nadváhou naznačuje zhoršující se **trend špatné úrovně stravování** a současné nízké fyzické aktivity, který přispívá významně k rozvoji řady chronických onemocnění, jako jsou kardiovaskulární nemoci, hypertenze, diabetes 2. typu, cévní mozkové příhody, některé druhy rakoviny, poškození svalové a kosterní soustavy a také řada duševních nemocí. Jejich léčba pak klade zvýšené nároky na rozpočet resortu zdravotnictví. Chybou stravování není jen nevhodná skladba potravin, ale ještě více jejich množství a nerovnoměrné stravování během dne. Je známé, že například 55 % patnáctiletých dětí nesnídá. Polovina dětí nejí ovoce a zeleninu ani jednou denně, zatímco žádoucí by podle doporučení WHO bylo, kdyby konzumovaly 2 porce ovoce a 3 porce zeleniny každý den. **Nemoci pohybové soustavy** jsou druhou nejčetnější příčinou pracovní neschopnosti (PN) po onemocnění dýchacích cest, tvoří téměř pětinu všech případů PN. Vyznačují se dlouhou průměrnou dobou trvání jedné PN, v roce 2012 činila tato doba 68 dnů. Na celkovém počtu prostonaných dnů se nemoci svalové a kosterní soustavy v roce 2012 podílely 28,4 %, což je dlouhodobě nejvyšší podíl. ##Špatné životní prostředí## Podle Světové zdravotnické organizace způsobuje znečištění životního prostředí v evropském regionu až 19 % onemocnění. V důsledku znečištění ovzduší polétavým prachem předčasně zemře v Evropě cca 80 tisíc lidí ročně. Nejvýznamnějšími zdravotními dopady expozice znečištěnému životnímu prostředí jsou respirační a gastrointestinální onemocnění, alergie, kardiovaskulární a metabolická onemocnění, vývojové a reprodukční poruchy a také nádorová onemocnění. **Kvalita ovzduší** je zásadním problémem životního prostředí ČR. Podle odhadu SZÚ představuje chronická expozice aerosolovým částicím v ČR ztrátu zhruba 96 000 let života ročně v důsledku předčasné úmrtnosti, která představuje asi **7 % všech úmrtí,** a zkrácení naděje dožití o zhruba 9 měsíců. Znečištění ovzduší aerosolovými částicemi má za následek ročně přibližně 900 hospitalizací pro akutní srdeční obtíže a 1 400 hospitalizací pro akutní respirační obtíže. Hlavním problémem z hlediska vlivu na zdraví je znečištění jemnými částicemi a polycyklickými aromatickými uhlovodíky, jejichž zdroji v ovzduší běžných sídel **je automobilová doprava** a domácí topeniště. Odborné studie také prokazují vyšší riziko úmrtí na kardiopulmonální **onemocnění u obyvatel žijících v blízkosti frekventovaných dopravních cest.** Podle Světové zdravotnické organizace je **hluk nejvýznamnější environmentální determinantou zdraví hned za znečištěním ovzduší.** Za dostatečně prokázané a kvantifikovatelné nepříznivé zdravotní účinky hluku jsou v současnosti považovány vlivy na kardiovaskulární systém, rušení spánku, nepříznivé ovlivnění osvojování řeči a čtení u dětí a tinnitus (ušní šelesty – následek poslechu z reprozařízení). Na základě provedených studií se odhaduje, že každým rokem **Evropané ztrácí vlivem dopravního hluku celkem kolem jednoho milionu let života** ve zdraví v důsledku zdravotních obtíží nebo nemocí. Podle zprávy NRL (Národní referenční laboratoř pro komunální hluk) bylo v 1. kole hlukového mapování zjištěno, že nad hladinou hluku 55 dB pro hlukový ukazatel den-večer-noc (dvn) žije ve zmapovaných lokalitách **1,79 milionu obyvatel,** přičemž převážnou část (přes 85 %) tvoří obyvatelé aglomerací. Celkový průměrný **počet let prožitých ve zdraví** byl v roce 2010 v ČR 62 roků. Toto číslo je blízké průměru EU 25. Od roku 1962 se však tato hodnota nezvýšila a prodlužování naděje na dožití tedy spočívá ve zvyšování počtu let prožitých v nemoci. Existuje však řada států, kde je situace mnohem příznivější. Ve Švédsku se ve stejné době prodloužila doba prožitá ve zdraví o 9 let a lidé zde prožijí ve zdraví 71 let, což je o 9 roků více, než v ČR. V ČR jsou nejčastější příčinou vysoké úmrtnosti na úrazy **dopravní nehody**, úmrtnost u mužů i u žen však v posledních letech trvale klesá. Představuje 20 % z úmrtnosti na úrazy u mužů a 18 % u žen. U obou pohlaví je nejnižší úmrtnost v Praze a nejvyšší v Jihočeském kraji. Snížení počtu smrtelných dopravních nehod o 50 % do roku 2010 oproti roku 2002 bylo hlavním cílem Národní strategie bezpečnosti silničního provozu. Z celkového počtu 1 314 usmrcených v roce 2002 se do roku 2010 podařilo snížit počet usmrcených v důsledku dopravních nehod na 53 osob, tedy na 43 %. Pokles dále pokračoval a v roce 2013 byl dokonce 583 osob. V roce 2002 zemřelo v důsledku dopravních nehod celkem 43 dětí, v roce 2012 se počet dětí, které se staly obětí dopravních nehod, snížil na 14 dětí. **Velkým rizikem pro děti je přecházení na přechodech pro chodce** – děti a senioři považují často přednost na přechodu za absolutní! V roce 2012 bylo na přechodech pro chodce téměř 1300 osob zraněno a 35 usmrceno. Důležité je proto sledování dopravní situace v blízkosti přechodů, snížení rychlosti a dodržování bezpečné vzdálenosti – řidič musí být připraven okamžitě reagovat a rychle zastavit vozidlo. V ČR se stává v průměru **každoročně cca 1 600 sebevražd,** smutného vrcholu bylo dosaženo za časů velké hospodářské krize za první republiky v roce 1934, kdy bylo registrováno celkem 4 007 sebevražd, další zvýšený výskyt byl registrován v letech tzv. normalizace společnosti po r. 1969. Od roku 2008 průměr znovu mírně stoupá, patrně se projevuje kromě stálých a obvyklých příčin také frustrace z vývoje společnosti. Podle výsledků studie HELEN (2010), která je zaměřena na městskou populaci středního věku, bylo se svým životem spokojeno 55 % dospělých ve věkové skupině 45–54 let, 38 % bylo částečně spokojeno a nespokojeno bylo 7 % osob. **Pocit dobré kontroly nad životem, neboli pocit, že mohu ovlivnit události ve vlastním životě, vyjádřilo celkem 34 % osob,** 62 % uvedlo neutrální odpověď a pouze u 4 % osob převládal pocit, že vlastní život mohou ovlivnit pouze minimálně. V obou ukazatelích se muži a ženy nelišili. Současné stadium zlepšování zdravotního stavu populace České republiky je především zásluhou dynamického rozvoje zdravotnictví, léčebných metod a aktivního vyhledávání časných stádií nemocí. Tyto postupy jsou navíc nesrovnatelně méně nákladné než vlastní terapie. Zlepšení zdravotního stavu populace, snižování výskytu nemocí a předcházení předčasným úmrtím si dala za hlavní cíl **národní strategie Zdraví 2020.** K dosažení hlavního cíle povede plnění dvou vzájemně se doplňujících a navazujících strategických cílů: 1. Zlepšit zdraví obyvatel a snížit nerovnosti ve zdraví. 2. **Posílit roli veřejné správy v oblasti zdraví** a přizvat k řízení rozhodování všechny složky společnosti, sociální skupiny i jednotlivce.