V Moskvě žije přes 12 milionů obyvatel, kteří používají přes 5 milionů aut. Ve městě se tvoří desítky kilometrů dlouhé kolony, auta běžně parkují na chodnících, pro chodce a cyklisty nezbývá prostor. Hnutí aktivních obyvatel Partizaning má pár členů, kteří se snaží změnit městské prostředí v přívětivější místo pro život. „Dáváme přednost zapojování občanů do procesu proměny jejich čtvrtí. Radíme místním orgánům a institucím, jak mohou měnit město v dialogu s místními komunitami, pomocí humoru a nízkého rozpočtu podle principů DIY urbanismu,“ píše se na jejich webu. V tomto duchu pak sami moskevští Partizani vytváří užitečné nástroje pro příjemnější město.
V jednom ze svých prvních městských zásahů Igor Ponosov a jeho kolega Anton Make ilegálně vybudovali cyklostezku a vytvořili několik nových přechodů pro chodce: na vozovku namalovali pruhy a nastříkali šablonu kola a na sloupy připevnili vlastní dopravní značky pro „přechod“ nebo „cyklostezku“. Nejednalo se o náhodný happening; „partyzáni“ mají akce promyšlené. „Ptáme se lidí, co potřebují, podobně jako při sociologickém výzkumu: přímo na ulici, máme svoje žluté schránky na podněty, online formuláře, vydáváme vlastní brožuru či zin a samozřejmě zveme lidi, aby přišli do našeho kulturního centra. Využíváme různé cesty,“ říká Igor. „Snažíme se vytvořit kolektiv lidí z různých oborů, máme sociologa, antropologa... pracujeme spolu. Zatím nás je asi pět šest, ale nefungujeme jako umělecký kolektiv, spíše se snažíme vytvořit otevřené hnutí, v rámci něhož vítáme každou aktivitu,“ popisuje Igor, jak jejich iniciativa funguje. „Ptáme se obyvatel, jak se mohou zapojit do našeho hnutí či jak by oni sami mohli zlepšit město. Tím se snažíme získat jakési povědomí o tom, co lidi ve městě zajímá,“ vysvětluje.
Reakce samotného města na ilegální urbanistické aktivity jsou různé: na některých místech se město rozhodlo guerillové přechody zrušit, jinde je naopak legalizovalo. A o to partyzánům jde: „Partyzánské praktiky používáme proto, že fungují rychle a navíc získáme okamžitý feedback skrz média,“ říká Igor. „Často se nám stává, že lidé řeknou ‚líbí se nám to, ale nelíbí se nám, že je to ilegální‘“. A protože jde o zkvalitňování veřejného prostoru, město s aktivisty začalo spolupracovat. „Pozvali nás, abychom se podíleli na některých městských projektech. Pro pár vládních projektů jsme například dělali výzkum, ale přestali jsme s tím. Bylo to hrozně zdlouhavé.“
„Chceme mít víc času na umění. Pro nás je nuda řešit administrativu.“ Igor Ponosov
Právě možnost okamžitě reagovat na situaci ve městě je důvod, pro se Igor se svými kolegy do zásahů pustili. „Jakmile se snažíte pracovat pro magistrát, ztratíte mnoho času. Spolupracovali jsme s jednou moskevskou čtvrtí a rok jsme se snažili o to, aby nějakým způsobem tu čtvrť zlepšili – ale za celý rok se nestalo nic. Komunikační proces je tak složitý, že se nedaří věci uvést do praxe.“ Igor těmito slovy potvrzuje zkušenost z dalších měst: dlouhodobé plány či vize, na jejichž přípravu a realizaci je zapotřebí spousta času, mohou skvěle doplňovat právě občanské aktivity, které okamžitě reagují na konkrétní městské situace.
Moskevští Partyzani kromě přechodů a cyklostezek například zpřístupnili uzavřené dětské hřiště, umístili do města několik laviček nebo vytvořili systém sdílených kol. Kromě praktického urbanismu vytváří i subtilnější městské zásahy: opakovaně se věnují problému vizuálního smogu, tedy „znečištění“ prostoru města nadbytečnými billboardy a reklamami. Reklamní bannery se staly materiálem pro stavbu minimalistického městského „obydlí“ nebo pro městskou „módní“ kolekci. Náhodně vybraná hesla z reklam posloužila jako bezobsažné slogany v pouliční „manifestaci“. Tímto a dalšími způsoby se Igorovi a jeho partyzánům daří poukazovat na společenské problémy, jako je bezdomovectví, izolace, bariéry apod.
Igor přijel do Prahy v rámci výstavy a doprovodné konference CONTRAvention. Praha není jediné místo, kde představil své iniciativy: „Často nás zvou na různé konference, kde představujeme svou práci a tím inspirujeme ostatní k podobným aktivitám,“ říká Igor. Na jeho webových stránkách si můžete prohlédnout další z jeho projektů, které se věnují veřejnému prostoru i politice – vždy s nezbytnou dávkou humoru a přátelského, otevřeného přístupu. Je skvělé, když města podobné iniciativy přijmou za své a začnou je vnímat jako své partnery. Lidé žijící v ulicích měst leckdy vidí situaci jinak, než městští plánovači ze své abstraktní pozice nad rýsovacím prknem.
Igor Ponosov
Ruský umělec a aktivista, autor několika publikací o street artu. V letech 2005–2009 vydal tři knihy o street artu v Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu. V roce 2011 založil platformu Partizaning, která usiluje o kultivaci veřejného prostoru prostřednictvím porpojování umělců, aktivistů a urbanistů. V roce 2016 vydal knihu Art and the city (připravuje se překlad do angličtiny). Letos se účastnil výstavy CONTRAvention v pražském ARCHIPu. V rámci svého pražského pobytu vytvořil u Anděla na Smíchově šachovnici z dlažebních kostek.