Jízdní kolo je skvělá věc. Je to druhý nejlevnější dopravní prostředek (hned po chůzi), jezdit na něm je zdraví prospěšné a ještě snižuje dopravní zácpy a emise. Na světě stále existuje víc jízdních kol než aut. Kolo se nenechalo vytlačit motorovými vozidly a zdá se, že nadchází doba, kdy se kola opět stanou důležitou součástí dopravy a životního stylu. Aktivní cestování by mělo stát na vrcholu plánování lokální dopravy.
Jak oslovit ty, kteří by mohli jezdit, ale zatím to nedělají? Nebo ty, které to vůbec nenapadne, ale jezdit by mohli? Zkrátka jak se dá podpořit přechod k cyklistice? Důležitým nástrojem je princip sdílených kol, tedy možnost zapůjčit si kolo obvykle na krátkou vzdálenost. V praxi vypadá různě: kromě klasických půjčoven kol (nebo elektrokol, například od PRE) existují veřejné půjčovny (u nás zatím nefunguje žádná), stanoviště kol provozované firmou (v pražském Karlíně funguje Homeport), komunitní systém půjčovny (u nás nejrozšířenější růžová ReKola) nebo pronájem kol u vlakových stanic s možností vrácení kola v jiné zastávce (ČD Bike).
Veřejný systém sdílení kol by měl zacílit především na lidi, kteří by je využili na určitém úseku cesty do práce. Takoví lidé kolo třeba doma mají, ale nechtějí nebo nemohou je použít na celé trase. Už tento moment je důvodem pro zavedení veřejné sítě bikesharingu.
Veřejně sdílená kola ale míří i na další skupinu lidí: těch, kteří by na kole jezdili, ale nedělají to. Z nedávného dopravního výzkumu v Londýně vyplynulo, že 38 % uživatelů začalo jezdit na kole po zavedení veřejného systému půjčování kol. Také dát lidem příležitost využít elektrické kolo je dále motivuje k jízdě na klasickém šlapacím kole. Obě možnosti mají zásadní vliv na rozšíření cyklistiky ve městech.
Sdílení kol i elektrických kol odstraňuje obvyklé překážky v jízdě na kole: sdílení umožňuje využití kola bez nutnosti velké počáteční investice nebo nákladů na údržbu; elektrická kola zase zjednoduší výšlap do kopce a povzbudí začínající cyklisty k tomu, aby příště zkusili delší trať. Cycleboom project, který se zabývá prospěšností jízdy na kole obzvlášť u starší populace, ukazuje působivé dopady na mentální i fyzické zdraví starších lidí, kteří jezdí na elektrokole. Zajímavý fakt je také ten, že pokud lidé nemuseli kolo kupovat, byli šťastnější a zdravější. Zvýšit tuto pozitivní hodnotu prostým sdílením elektrokol se ukazuje jako jednoduché řešení.
Velkou výzvou cyklistiky je naučit lidi vnímat ji jako normální, běžný způsob dopravy. To vyžaduje změnu v postojích lidí vůči cyklistice, která nakonec způsobí změnu jejich zvyklostí. Je zapotřebí vnímat veřejný systém sdílení kol jako investici do zdraví, lepší přístupnosti, sociálního začlenění a snížení dopravních zácp a emisí, ne jako dotování půjčovny kol.
Z historie bikesharingu je možné poučit se o nezdarech a tudíž začít správně. S elektrokoly je to jednoduché: lidem stačí příležitost si je vyzkoušet. Zkušební lekce s osobním přístupem a dostupnost elektrokol ve stojanech stačí k úspěchu. Ještě důležitější jsou studie, ze kterých vyplývá, že 15 % uživatelů, kteří si elektrokolo vyzkoušeli, si ho nakonec koupili, a celých 80 % koupi zvažovalo. (To vysvětluje, proč výrobci elektrických kol usilují o partnerství s jejich pronajímateli). Vlastnit dnes elektrokolo tak velmi často vychází z principů bike sharingu, které tudíž mění chování lidí. A protože mnoho lidí si elektrokolo stále nemůže dovolit, systém sdílení kol, tedy zpřístupnění kol pro všechny, se bude těšit trvalému zájmu.
Studie provedené v Evropě i na britských ostrovech ukazují, že sdílená kola i elektrokola mají potenciál nahradit cestování autem, buď sama o sobě, nebo v kombinaci se systémem veřejné dopravy. V Berlíně způsobil přístup k elektrokolům 50% přechod z aut na kola ve vzdálenosti 5 – 15 km. Pohled do budoucnosti přesvědčivě ukazuje, že by kola měla být k dispozici u dopravních uzlů, turistických destinací a hotelů. Tato očekávání by mohla způsobit velký rozdíl ve způsobech cestování z místa na místo a navázat na iniciativy, jako jsou zmiňované pronájmy kol v železničních stanicích. Veřejné půjčovny jízdních kol ve všech městech a stojany s koly v rámci obcí, pracovišť a ubytovacích zařízení by také měly pomoci tomu, aby se lidé naučili běžně používat kola. Rozšíření dostupnosti kol a elektrokol by vyžadovalo také více inovativních partnerství s hotelovými řetězci a dalšími podniky cestovního ruchu i s výrobci kol a elektrokol.
Asi hlavním rozdílem mezi sdílenými koly a běžnou cyklistikou je ten, že půjčené kolo vyzývá k víceúčelovým cestám a k pohodlí – tedy k tužbám a potřebám moderního světa. V tomto ohledu se sdílená kola stávají součástí nové mobility. Při stále větším počtu lidí, kteří cestují po vlastní ose podle osobních preferencí, hrají různé modely sdílení kol stále významnější roli.