Zahraniční inspirace, místní specifikace
Autory koncepce CAMPu jsou architekt Adam Gebrian a Adam Švejda s Eugenem Liškou z Institutu plánování a rozvoje. Činnost obou institucí je úzce provázaná: CAMP je infocentrem IPRu, na jehož realizaci se pracovalo zhruba pět let. „Diskuse o tom, jak centrum pojmout, byly dlouhé: jezdili jsme s kolegy po Evropě a zjišťovali, co kde funguje. Výsledek je taková syntéza toho, co funguje v zahraničí a co si myslíme, že je potřebné pro Prahu,“ vysvětluje Adam Švejda, vedoucí Sekce vnějších vztahů na IPR Praha. „V Londýně mají New London Architecture, v Paříži Palaice Arsenal, ve Švédsku ArkDes... Tato centra po Evropě fungují už deset dvacet let. Tím, že oproti nim máme zpoždění, máme paradoxně náskok co do technologického zpracování.“ Technologickým unikátem je kupříkladu 24 metrová projekční stěna, která umožňuje zobrazit záběry z dronů či řez ulicí v poměru 1:1. Stěna v CAMPu nahrazuje fyzický 3D model města, s nímž obvykle pracují jiná evropská města. „Myslíme si, že je to mnohem efektivnější způsob zobrazování informace o městě. Navíc umožňuje komunikovat různým jazykem s různými lidmi: jinak mluvíme se základními školami, jinak s širokou veřejností a jinak s odborníky,“ dodává Adam.
Naučit sem chodit lidi
Kromě výstavního sálu o rozloze 300 m2 a projekční stěny je v CAMPu amfiteátr pro 120–130 lidí, který má být hlavním místem pro doprovodný program, čítárna, knihkupectví a kavárna – s přesahem na venkovní terasu, která je centrálním místem budovy architekta Karla Pragera. Kdokoli sem může přijít studovat, přečíst si knížku nebo třeba psát diplomku – denně kromě pondělí od devíti do devíti. „Právě probíhá testovací fáze, v níž chceme naučit lidi, aby si zvykli na možnost sem přijít a na cokoli se zeptat – máme tady proškolené kustody, kteří jsou schopni hovořit o našich projektech,“ vysvětluje Adam Švejda. Současná podoba CAMPu vychází z návrhu na informační centrum, který zpracoval architekt Roman Koucký v době, kdy se IPR transformoval z ÚRM (Útvaru rozvoje města). Finální tvář dali prostoru architekti Benedikt Markel a Dominik Seidl ve spolupráci s grafickým studiem Ex Lovers. Prostému interiéru dominuje černá barva a přímé linie. „O vizuální identitě prostoru jsme měli jasno: má být jednoduchý a zároveň ne provinční,“ usmívá se Adam.
Výstava jako entrée
První uvedená výstava s názvem Praha zítra? Nové stavební projekty byla rozsáhlá přehlídka, která mapovala 63 realizací od prvotních idejí až k projektům, které se v těchto dnech dokončují. Podobně se pracovalo s rozsahem realizací: důraz byl kladen na transformační lokality, brownfieldy, nevyužívané plochy, ale zastoupeny byly i menší projekty lokálního významu typu rekonstrukce Letenského kolotoče. „Nejde o vyčerpávající přehled, spíš jde o to ukázat různorodost a také celý proces od prvotního ‚mám nápad‘ ke konečnému ‚mám dům‘,“ říká kurátor výstavy Adam Gebrian. „Chceme ukazovat velmi rané fáze projektů, aby nedocházelo k tomu, že lidi se dozvědí o novém projektu až ve fázi, kdy jim začne někdo kopat za barákem, což vidíme jako velký problém.“
V úterý 24. října byla zahájena nová výstava, která ukazuje, jakým způsobem se v Praze v minulosti řešil městský mobiliář i jak by se měl řešit do budoucna. Současně byli vyhlášeni vítězové mezinárodní designérské soutěže o novou podobu pražských laviček, košů a stojanů na kola: Michal Froněk a Jan Němeček ze společnosti Artěl. „Pražský mobiliář je často zanedbaný, nevhodně umisťovaný a esteticky nekvalitní,“ shrnuje ředitel IPR Praha Ondřej Boháč. „Zjistili jsme, že jen v širším centru Prahy je neuvěřitelných 72 typů odpadkových košů. Z toho 48 v Pražské památkové rezervaci.“ V zadání soutěže stálo, že podoba mobiliáře má vycházet z charakteru a historie pražského prostředí a citlivě dotvářet působení pražských ulic a náměstí. „Vítězný návrh je nadčasový – tradiční a současný zároveň, je čistý v liniích, jednoduchý a kultivovaný v celku i v detailu. Celek působí subtilním dojem a přitom je konstrukčně stabilní,“ uvedla porota, v níž zasedli Claude Brulhart, designér města Ženeva pro mobiliář a veřejný prostor, designéři Eva Eisler a Jiří Pelcl a architekt Petr Hájek. Na základě vítězných návrhů vznikne katalog pražského mobiliáře.
CAMP smiřuje veřejnost a developery
Důležitým posláním CAMPu je, aby se podařilo zacelit propast mezi veřejnou správou a veřejností a mezi veřejností a developery – má se stát „moderátorem“ diskuse mezi zúčastněnými stranami. „Cílem je vytvořit prostředí, kde budou samotní developeři chtít svoje projekty prezentovat, což se zatím docela daří. Důležité je říct, že my nic nehodnotíme, my pouze informujeme o tom, co kde může vzniknout. Teprve později chceme určité projekty podrobit kritice,“ říká Adam Gebrian. Listopadová výstava představí Smíchov City – co se bude v bývalém průmyslovém brownfieldu dít. Lidé si budou moci ve virtuálně realitě „projít“ čtvrtí, aby zkusili, jak bude v budoucnu vypadat. „Hodně si hrajeme s novými způsoby, jak záměry ukázat,“ říká Adam.
Vzdělání je priorita
Vzdělávání v oboru architektury, urbanismu, plánování měst či smart cities se na školách tradičně opomíjí, což vnímají i v CAMPu a proto se mu věnují hned v několika projektech. Prvním krokem je, že CAMP oslovil střední školy v Praze s nabídkou komentovaných prohlídek: aby se studenti přišli podívat, co se bude stavět a aby se naučili sem chodit. „Prohlídku si objednali třeba studenti ze stavební školy, protože se chtějí dozvědět, jak probíhá celý proces plánování stavebního záměru až po realizaci. Moc se těšíme na příští rok, na kdy jsme naplánovali výstavu pro děti, zároveň máme v plánu uspořádat dětskou Pecha Kuchu. Během následujících měsíců budeme postupně odhalovat pravidelný program, ale vzdělání vnímáme jako velkou prioritu,“ upřesňuje Adam Gebrian.
Participace znamená vstřícnost
Ve výstavním sále kromě prezentovaných projektů najdete prázdné karty, kam může kdokoli doplnit, jaké projekty by v CAMPu měli řešit nebo kde může zanechat zpětnou vazbu na samotný prostor. Na Institutu plánování a rozvoje funguje kancelář participace, která radí městským částem, jak zapojit občany do plánování města a zároveň je otevřená podnětům ze strany veřejnosti, jak udělat Prahu příjemnější. „Po dlouhá léta se návrhy s veřejností nekomunikovaly, což jsme chtěli udělat jinak: než se začala rekonstruovat tramvajová linka na Vinohradské třídě, rozeslali jsme dotazníky všem rezidentům, uspořádali jsme několik setkání nad mapou a několik cykloprojížděk a získali jsme tak cenné informací pro architekty,“ vysvětluje Adam Švejda. Tímto způsobem by nyní měly probíhat veškeré studie. Participace je důležitá, ale špatné zapojení veřejnosti je horší než žádné: „Snažíme se hledat projekty, o kterých víme, že se budou měnit, víme, že se dají ovlivnit a že jsou ve fázi, do které můžeme vstoupit a teprve v tu chvíli je otevřeme veřejnosti,“ říká Adam.
… a proto vznikne aplikace
Zahajovací výstava Stavební záměry byla prvním krokem k Mapě stavebních záměrů, která bude k dispozici nejen fyzicky a na internetu, ale také v aplikaci. Měla by pokrýt veškeré stavební záměry v Praze, jak soukromé, tak veřejné. Kdekoli uvidíte proluku, pomocí telefonu se budete moci dozvědět, komu patří, co se s ní stane, v jaké fázi realizace se nachází – a zda se její podoba dá ovlivnit. V tuto chvíli se připravuje software na sbírání a třídění informací – aplikace by měla být hotová během příštího roku.